Technologie

Veškeré technologie, které pro výrobu reklamy používáme vlastníme.

Sítotisk

Sítotisk byl vynalezen na Dálném východě (Čína, Japonsko, Korea). Technologie zpracování byla vyvinuta roku 1929 v USA, odkud ji po 2. světové válce převzala Evropa. Do Československa tuto techniku přivezl přímo z USA Tomáš Baťa. Sami jsme se setkali s lidmi, kteří se sítotiskem pro Tomáše Baťu začínali a tuto technologii jsme od nich koupili. Velmi nás naučili. Tecnologie sítotisku se bez velkých změn používá dodnes.

Sítotisk máme plochý, rotační a karusel.

Jednoznačnou výhodou sítotisku je jednoduchost a opakovatelnost aplikace, trvanlivost potisku a současně příznivá cena. Aplikace sítotiskové technologie přímo na textilní materiál je obecně nejtrvanlivější a nejkvalitnější volbou potisku. Barvu můžeme nanést na přenosový papír, opatřit ji vrstvou lepidla (práškového nebo tekutého), zasušit v termotunelu a termolisem přenést na textil. Mezi přímým sítotiskem a transferovou metodou není v kvalitě žádný rozdíl.

Sítotiskovou technologií lze potiskovat všechny běžné druhy materiálů včetně kovu, kůže, papíru, dřeva, skla, keramiky, samozřejmostí jsou umělé hmoty i textil jakéhokoli složení (pro každý potiskovaný materiál jsou speciální barvy).

Tamponový potisk

Tampotisk vznikl původně jako metoda pro potisk ciferníků náramkových hodinek. V druhé polovině šedesátých let zažila tato stará tisková metoda neočekávaný rozvoj. Tamponový tisk se najednou stal ideální metodou potisku pro obrovské množství aplikací a po objevení silikonových tamponů a tampotiskových strojů nové konstrukce tento druh tisku zažil skutečný rozkvět.

V současnosti tampotisk dosáhl technicky velmi pokročilé úrovně a má široký rozsah použití.

Potisk reklamních předmětů: propisky, zapalovače, klíčenky, baterky, odznaky, golfové míčky a mnoho dalšího

Automobilové díly: páčky blinkrů (ukazatelů změny směru), spínače, ovládací prvky na hlavním panelu, atd.

Výšivka

V Číně bylo vyšívání známé od pravěku, později v Indii a Egyptě (cca 3600 let staré nálezy). V Evropě se s vyšíváním začalo pravděpodobně na počátku našeho letopočtu.

V první polovině 19. století byl vynalezen vyšívací stroj, dnešní stroje vyšívají rychlostí až 1500 stehů za minutu, jsou řízeny počítačem a mohou být doplněny různými automatizačními prvky.

Výšivka se vytváří ve speciálním programu na vyšívání, který bývá velmi podobný grafickým programům. Po vytvoření výšivku přenesete do stroje (pomocí USB disku), kde se nahrávají data do paměti stroje a vyšijete. Vyšívací stroje mají dotykový LCD display na kterém je možnost upravení výšivky (zmenšení, zvětšení, zrcadlení apod.) Vyšívací stroje mají vyšívací jednotku do které se upíná vyšívací rámeček různých velikostí.

Výšivku lze použít na jakýkoliv textilní materiál: trička, čepice, mikiny, ručníky, župany atd.

Pískování

Proces pískování byl patentován v roce 1870 Bejnaminem Chew Tilghmanem.

Jemný korundový písek je pod tlakem tryskán přes šablonu s motivem na sklo, kde vytváří charakteristický matný povrch v místě, kde není chráněn fólií. Po odstranění šablony vytváří kontrast zdrsněného a lesklého skla originální neodstranitelný obraz.  Pískované skleničky, láhve na víno a další nápojové sklo se skvěle hodí jako originální dárek pro kamarády, blízké, kolegy z práce, jako přání k narozeninám nebo podobným příležitostem. Podobně lze pískovat zrcadla, vázy, skla do interiérových a venkovních dveří.

Horká ražba - Slepotisk

Slepotisk je technika reliéfní ražby. Provádí se tiskovou formou bez barvy nebo razicí formou zpravidla do kvalitního papíru, do kožených či jiných desek. Obvykle jde jen o ozdobný prvek (např. pečetě, loga).

Slavnostní ráz může být podtržen například pozlacením. U horké ražby je motiv přenášen na potiskovaný materiál prostřednictvím tiskového štočku.
Štoček je zahříván a společně s voskovou barevnou páskou přitlačen na potiskovaný
materiál. Díky teplu štočku se barva na barevné pásce roztaví a přenese na potiskovaný
materiál. Razí se pomocí protitlaku: ručně pomocí strojů (na malé série) nebo strojem v tiskařských a ocelotiskařských lisech.

Sublimace

S fenoménem tzv. sublimačního tisku přišli Američané. Z USA se následně tato technologie rozšířila do zemí Beneluxu, nyní ji požíváme i u nás.

Sublimační tisk se řadí mezi transferové technologie a jeho podstata spočívá ve využití dvou fyzikálních jevů. První je schopnost speciálního inkoustu, který se nanáší na přenosový papír, okamžitě změnit skupenství z pevného na plynné. Druhý fyzikální jev je spojen v vlastností jistých polymerů, kdy díky zahřátí materiálu dojde k rozvolnění jejich struktury a k otevření mikropórů.
Vše funguje tak, že se zvolený motiv při transferu v termolisu přenese ze speciálního  papíru na materiál tak, že se pigment rozptýlený v plynu dostane mikropóry do struktury materiálu a po ochlazení je fixován uvnitř hmoty.

Nejvhodnějším materiálem pro aplikaci této technologie je 100% polyester (PES). Ten pro účely tisku vyniká přímo ideálními vlastnostmi. Je pevný, mechanicky i chemicky odolný a lze jej využívat k výrobě různých typů materiálů.
Využít lze v omezené míře i jiné materiály (například polyamid, polyakrylát, tricetát a podobně). Doporučuje se, aby pro využití sublimačního tisku byl zvolený pouze materiál, který by obsahoval nejméně 65% jednoho z vyjmenovaných materiálů. Znamená to tedy, že lze použít i směsová media v případě ze jsou schopna odolávat teplotě 200˚C.

Výhodou sublimačního tisku jsou nízké náklady na tisk malých sérií, protože na rozdíl od přímého sítotisku a transferu nejsou nutné tiskové šablony, takže cena se odvíjí pouze od velikosti potisku.